Cesta: Město, historie a památky / Město Hranice / Lhotka


LHOTKA

Historie

První písemná zmínka o Lhotce, nazývané Uhřina Lhotka, je v zemských deskách olomouckých v roce 1371. Zápis uvádí, že v uvedeném roce prodal Machník z Drahotuš markraběti Janovi svůj díl Drahotuš, díl Klokoči a díl Uhřiny Lhotky. Obec v té době byla součástí panství drahotušského. V písemných záznamech z let 1530-1662 se Lhotka uvádí i pod názvem Lhotka Michalcova. Od roku 1850 byla Lhotka částí Hrabůvky, v letech 1868-1960 byla samostatnou obcí. V roce 1960 se stala místní částí obce Velká. Od roku 1976 je místní části Hranic- Hranice II - Lhotka.

V prvních letech husitského období byla Lhotka jako součást drahotušského panství v držení Jana Tovačovského z Cimburka, hlavního představitele husitské šlechty na Moravě a velitele úspěšných vojenských vpádů husitů na Slovensko a do Slezska. Později se Lhotky spolu s hradem Drahotuš, zmocnil rytíř nevalné pověsti Boček Puklice z Pohořic, což vedlo k řadě konfliktů a utrpení místních obyvatel. Jan Tova-čovský z Cimburka získal do držení i panství hranické a propojil je s panstvím drahotušským. Obec Lhotka se tak již v 15. století, podobně jako v současnosti, spojila s městem Hranice. Obyvatelé Lhotky se tradičně živili zemědělstvím a zpracováním dřeva.

Významným obdobím historie obce byla druhá polovina 16. století. Vletech 1553-1572 byl vlastníkem hranického panství Jan Kropáč z Nevědomí. Umožnil, aby se ve Lhotce jednotlivě usazovali stoupenci bratří, kteří na hranickém panství žili již od 70. let 15. století. Jejich příchod na hranické panství tehdy umožnil Vilém z Pernštejna (1435-1521), dlouholetý nejvyšší maršálek království českého, tolerantní katolík, doceňující mravní přednosti, řemeslné dovednosti a nadprůměrnou pracovitost bratří. Členové bratrské víry příslušeli k vlastnímu sboru v Drahotuších. Počet bratří ve Lhotce není znám. Celkově však k drahotušskému sboru patřilo asi 100 věřících. Bylo to méně než 5% věřících drahotušské farnosti, v té době vyznávajících podobojí a později luterství. Rekatolizace místních obyvatel nastala po roce 1622, kdy panství získal olomoucký biskup kardinál František z Dietrichštejna a obsadil drahotušskou faru jezuitskou misií.

Největší počet obyvatel měla Lhotka v roce 1930, tehdy v obci žilo 130 osob. Až na jednotlivce bylo obyvatelstvo ve Lhotce vždy české.

 

Současnost

Původně samostatná obec, dnes místní část města Hranice, se kterým je spojena linkou městské dopravy č.5. Oblíbené výletní místo, východisko do Oderských vrchů romantickým údolím říčky Velička. Leží v nadmořské výšce 304 m. Dle sčítání lidu v roce 2001 ve Lhotce žije 77 obyvatel ve 27 domech. Jezdecký klub Ing. Karla Podařila ve Lhotce každoročně pořádá jezdecké závody, jejichž součástí je i závod Cena města Hranice. Na řízení života místní části se podílí Osadní výbor Lhotka jmenovaný Zastupitelstvem města Hranice.

 

Dřevěná zvonice

Významnou stavební památkou místní části je dřevěná zvonička z 19. století, lidová roubená stavba s kuželovitou stříškou. Pod ní je zavěšen zvon s reliéfy sv. Pavla, sv. Donáta a sv. Jana Nepomuckého. Zvon ulil v polovině 19. století olomoucký zvonař Wolfgang Adam Straub.

 

Socha sv. Jana Nepomuckého

Naproti zvonice se nachází socha sv. Jana Nepomuckého od neznámého tvůrce, která byla odhalena při příležitosti 500. výročí úmrtí světce v roce 1893. Sochu pořídila Františka Kleizlová se synem Františkem.

 

Bývalý vodní mlýn a pila čp. l

Bývalý vodní mlýn a pila č.p.l ve Lhotce byly tvořeny dvěma průmyslovými objekty na vodním náhonu z Veličky. Dochovaný zápis ve vodní knize byl proveden 20. 6. 1877, kdy bylo vodní právo poskytnuto tehdejší majitelce Anně Jirouskové. Historie mlýna je však mnohem starší. Voda Veličky byla k mlynářským účelům využívána od 15. století. Na vý-toku vody z jezu stála budova vodního mlýna, pod ním valcha na zpracování kůže, která byla v roce 1890 přeměněna na pilu s výrobou dřevěných zátek do sudů pro pivovary a lihovary.


Foto: Milan Mráz