Cesta: Město, historie a památky / Přírodní památky / Zbrašovské aragonitové jeskyně


ZBRAŠOVSKÉ ARAGONITOVÉ JESKYNĚ

 

Od nepaměti byly v teplickém údolí známy vývěry teplé kyselky a oxidu uhličitého. Při hledání pramene kyselky v roce 1571 byla v místě dnešního lázeňského domu Bečva objevena jeskyně, jejíž další průzkum znemožnila vysoká koncentrace plynu. V roce 1912 se zbrašovský starosta Josef Chromý a jeho bratr Čeněk pokoušeli o prokopávání některých existujících otvorů skalního masivu, ale úspěch se nedostavil. Mezitím v létě lamači kamene J. Machanec a Fr. Mořkovský odkryli ve skalní stěně lomu Na Baránce svislou trhlinu. V prosinci 1912 začal z otvoru vystupovat asi desetimetrový sloupec teplé páry. Po Novém roce bratři Chromí otvor rozšířili a v polovině ledna 1913 sestoupili do hloubky asi 5 m. Pomocí žebříků z jedlového dřeva postupně zdolali 42 m hlubokou propast a počátkem března 1913 objevili na jejím konci neznámou jeskynní prostoru. Na dno prostory (Jurikův dóm) poprvé vstoupil lesní adjunkt Rudolf Winkler. Bratři Chromí se spolupracovníky se průzkumu jeskyní věnovali vytrvale a s velkým nasazením. Během jediného roku (1913) objevili všechny hlavní prostory celého systému. Objevené části postupně technicky upravovali a roku 1926 byly jeskyně jejich zásluhou zpřístupněny pro veřejnost.

Zbrašovské aragonitové jeskyně jsou dnes součástí národní přírodní památky vyhlášené roku 2003 na území 7,74 ha. Unikátní jeskynní systém vznikl stejně jako Hranická propast tzv. hydrotermálním krasověním, tedy účinky uhličitých kyselek. Nejnižší úrovně jeskyní jsou trvale zaplněny plynem oxidem uhličitým. Jsou nejteplejšími jeskyněmi v České republice s celoroční stálou teplotou okolo 14 °C. Dnes činí celková délka systému 1.435 m známých a zmapovaných prostor.

 

text: Barbora Šimečková, Jiří J. K. Nebeský, foto: Petr Zajíček a archiv ZAJ


Přílohy ke stažení