Cesta: Město, historie a památky / Stavební památky / Farní kostel Stětí sv. Jana Křtitele


FARNÍ KOSTEL STĚTÍ SV. JANA KŘTITELE

Výstavba kostela

Farní kostel na náměstí stojí od poloviny 18. století. Do té doby sloužil Hraničanům po staletí kostel, který stával na dnešním Školním náměstí. V polovině 18. století však už byl v natolik špatném technickém stavu, že bylo rozhodnuto vystavět kostel nový. Dietrichsteinové jako majitelé panství tehdy  z větší části financovali prakticky současně výstavbu kostelů v Hranicích, v Bělotíně, Soběchlebích, přestavbu dvou kostelů v Lipníku a o něco později také stavbu nového kostela v Drahotuších. Znak Dietrichsteinů dodnes zdobí průčelí kostela.

Projekt kostela vypracoval brněnský architekt František Antonín Grimm, stavbu řídil židlochovický zednický mistr Antonín (Matyáš) Slováček. V květnu 1754 byly vykopány základy celé stavby a 28. května 1754 byl slavnostně položen základní kámen. Stavělo se po dobu devíti let vždy od dubna do října, přes zimní měsíce byla stavba zakonzervována. V roce 1761 se stavěla věž. Hrubá stavba byla dokončena 16. října 1763. V roce 1764, druhou neděli po sv. Duchu (t.j. 24. června) byl kostel olomouckým biskupem Maxmiliánem Hamiltonem slavnostně vysvěcen. Měl už dnešní počet oltářů, ale jejich výzdoba probíhala postupně. Např. hlavní oltář byl vyštafírován teprve roku 1784, sochy pro dva zadní boční oltáře vznikaly v letech 1772–1773.

Kostel představuje stylově přechod mezi barokem a klasicismem, jedná se o architektonicky kvalitní dílo, totéž platí o jeho výzdobě, která v drtivé většině vznikla ve druhé polovině 18. století. Pozdější zásahy do interiéru byly často jen dočasné, např. v roce 1879 byl kostel vymalován nástropními malbami, které byly odstraněny při rekonstrukci v 70. letech 20. století. Poslední výmalba kostela se uskutečnila v roce 1994.

 

Interiér

Hlavní oltář zasvěcený Všemohoucímu a sv. Janu Křtiteli: Obraz stětí sv. Jana Křtitele, namaloval roku 1762 brněnský malíř rakouského původu Josef Stern na náklady hranické vrchnosti Karla Maxmiliána knížete z Dietrichsteina. U paty sloupů stojí (zleva): sv. Augustin, sv. Petr, sv. Pavel a sv. Ambrož, v nástavci symbolicky znázorněn Bůh Otec a Duch svatý v oblacích, obklopeni anděly. Ústředním bodem kostela je svatostánek s bohatou ornamentální výzdobou a dvěma figurami andělů. U tohoto oltáře se sloužily mše až do roku 1974, kdy byl podle liturgické reformy II. Vatikánského koncilu nahrazen obětním stolem, vytvořeným podle návrhu arch. Lubomíra Šlapety. Nový obětní stůl a ambón (pult) byl zhotoven firmou Slezský kámen Zlaté Hory a osazen v listopadu 2011.

Vitrážová okna s postavami blahoslavené Anežky České (vlevo) a bl. Jana Sarkandera (vpravo) byla pořízena v roce 1887, oba světci byly oficiálně svatořečeni na konci 20. století.

 

Kazatelna: Zatímco dnes pronáší kněz promluvy od pultíku na evangelní straně presbytáře, dříve k tomuto účelu sloužila kazatelna. Řezbářské prvky ze zlaceného dřeva jsou dílem Jana Adama Nessmanna, řezba na spodní části kazatelny představuje Kázání sv. Jana Křtitele, nad hlavou kazatele je umístěna zářící holubice jako symbol Ducha svatého. Na dveřích kazatelny je zpracováno téma Ježíše jako Dobrého pastýře. Další ozdoby jsou figurální a jsou provedeny ze štuky: andělské hlavičky po obvodu spodní části kazatelny provázejí atributy čtyř evangelistů, v horní části vidíme emblém andílka s křížem, tedy symbolem víry, provázeného Beránkem, deskami Zákona a kalichem s hostií. Tento způsob vyjadřování náboženských obsahů byl typický pro éru rokoka, v níž celý kostel vznikal.

Socha mezi křtitelnicí a oltářem je kolorovaná sádrová skulptura Nejsvětějšího srdce Ježíšova z 20. století.

Boční oltář Příbuzenství Kristova: Hlavní obraz s Ježíškem v náručí Panny Marie a sv. Annou maloval olomoucký malíř Josef F. Pilz, jehož dílem je také nadobraz se sv. Jiřím. Sochy u pat sloupů představují zprava sv. Josefa a zleva sv. Jáchyma, nahoře je to sv. Barbora a sv. Veronika. Jejich autorem je Jan Adam Nessmann. Tento oltář nechal na svůj náklad zřídit vrchnostenský úředník Jiří Avrath s manželkou Annou. Socha Panny Marie neposkvrněně počaté pochází z 20. století. Dříve zde stávala gotická socha Panny Marie Hranické, přenesená sem v roce 1953 z hranického Kostelíčka.

Boční oltář utrpení Pána Ježíše: Hlavní obraz s tématem úzkosti Pána Ježíše na hoře Olivetské i nadobraz kajícího se krále Davida vytvořil vídeňský dvorní malíř Jan Steiner, jenž do Hranic zajížděl za svým bratrem, který zde provozoval ve 2. polovině 18. století lékárnu. U paty sloupů stojí vlevo socha Abraháma chystajícího se obětovat svého syna Izáka, vpravo Mojžíš. Sochy vytvořil Václav Böhm, významný sochař původem z Drahotuš. Elipsovitý obraz na oltáři představuje sv. Františka z Pauly, jemuž Ježíšek předává svatý škapulíř, a pochází z 19. století. Oltář nechal na náklad svůj a na náklad dobrodinců pořídit tehdejší hranický farář Jan Suchánek.

 

Křtitelnice: V horní části křtitelnice vidíme andílka s kotvou, která symbolizuje naději pokřtěných na věčný život s Beránkem, který je zase symbolem Ježíše Krista. Olejový obraz s tématem Ježíšova křtu Janem Křtitelem je dílem Jana Steinera. Pod poklopem křitelnice je svěcená voda užívaná při křtech.

Socha mezi křtitelnicí a bočním oltářem je kolorovaná sádrová skulptura sv. Judy Tadeáše zhruba ze začátku 20. století.

Boční oltář umírajícího sv. Josefa: na hlavním obraze vidíme umírajícího sv. Josefa, u jehož lůžka stojí Ježíš a Maria. U paty sloupů stojí zleva sv. Jan Evangelista, zprava sv. Ondřej. Nástavec nese obraz archanděla Michaela a sochy sv. Tekly a sv. Kateřiny Sienské. Obrazy jsou dílem Josefa Sterna, sochy vytvořil Jan Adam Nessmann. Na oltáři je umístěna prosklená rakev s postavou sv. Teodora. Ostatky tohoto světce z doby římského pronásledování křesťanů byly do Hranic přivezeny v roce 1763, umístěny byly do starého farního kostela na Školním náměstí a v roce 1766 byly přeseny do nového kostela. V roce 1994 byly odcizeny. Postava rytíře v rakvi byla původně opatřena lebkou, takže mimo jiné měla věřící přivádět k rozjímání o posledních věcech člověka, dnešní podoba spíš připomíná spící Růženku. Oltář nechal na své náklady pořídit zámecký sládek Ondřej Horecký s manželkou Konstancií.

Boční oltář sv. Jana Nepomuckého: Hlavní obraz představuje sv. Jana Nepomuckého zpovídajícího královnu Žofii. Horní obraz zachycuje sv. Kateřinu Sienskou. Obojí maloval dvorní malíř Jan Steiner. Sochy sv. Karla Boromejského a sv. Floriána zhotovil Václav Böhm.

Obraz na oltáři pochází z 19. století a představuje sv. Aloise.

Oltář nechal na náklad svůj a na náklad dobrodinců pořídit tehdejší hranický farář Jan Suchánek.

 

Kaple

Boční oltář v kapli: V jediné kapli kostela se nachází oltář Bolestné Panny Marie. Ve štukové draperii, která je dílem hranického sochaře Františka Gallaše, se nachází obraz, který namaloval roku 1658 Jan Geřpický. Obraz představuju scénu Piety, tedy Pannu Marii s Ježíšovým tělem v náručí. Po stranách vidíme postavy rytíře Bohuslava Šmerhovského z Lidkovic a jeho manželky. Šmerhovský pronáší slova: „Miserere mei Do[mi]ne et parce peccatis meis“ (Smiluj se nade mnou, Pane a odpusť mi mé hříchy), jeho žena pak: „Memento mei ò Iesu in Regno tuo.“ (Pamatuj na mě, ó Ježíši, ve svém království). Dole je pak umístěn český nápis: „Letha Pane, 1658. Dne 4. Března / Dal gest Malowatj Tento Obraz, A to P: Bohú / ke Ctj, a chwale, a Umucz: g-o S-o k rozgijmanj a Ma / tkj geho kwilenj, a nařijkanj žalostnemu, A na Pamatku / wssech Dussyczek wernijch pri tom Mistě w P: B[oh]u odpočijwajic: / A to uro: A Statečnij Rytjrz, P: Bohuslaw Norbert Ssme= / rhowskj, z Lijdkowicz, a na Swobodnem Dwoře, přij / Meste Hranijcijch, bijdlijczy.“ (Léta Páně 1658, dne 4. března dal jest malovati tento obraz, a to Pánu Bohu ke cti a chvále a umučení jeho svatého k rozjímání a matky jeho kvílení a naříkání žalostnému a na památku všech dušiček věrných při tom místě v Pánu Bohu odpočívajících, a to urozený a statečný rytíř pan Bohuslav Norbert Šmerhovský z Lidkovic a na svobodném dvoře při městě Hranicích bydlící). Jedná se o nejstarší obraz v kostele, byl sem přenesen ze starého farního kostela na Školním náměstí.

 

Varhany

Na kúru se nacházejí varhany. Ty původní vytvořil brněnský varhanář Jan Výmola. Pracoval na nich se třemi tovaryši 16 týdnů a spotřeboval 6 jedlí, 2 lípy a polovinu dubového kmene. Současné varhany mají již kovové píšťaly, poslední generální oprava varhan proběhla v roce 1995. Za kúrem vidíme štukový znak města Hranic a pod ním vitrážové okno se sv. Cecilií z roku 1887.

 

Krypta kostela

Obdélník v podlaze chrámové lodi je vstupem do krypty kostela. V době budování kostela ještě trvala tradice pohřbívání zemřelých přímo v kostele. V té době se to týkalo již jen těch nejvýznamnějších. První pohřeb se uskutečnil ještě před vysvěcením kostela v roce 1763. Celkem zde bylo pohřbeno asi dvacet osob. Posledním pohřbeným byl Karel Anderla, který byl roku 1782 pohřben v kostele farním, a sice u sv. Jana Nepomuckého pod stolicemi hluboko do země vložen, což tehdajší farář z své vlastní vůle proti­va všemu nejvyššímu zákazu učinil, protože muže toho velmi ctil,“ jak zaznamenal hranický spisovatel Josef Gallaš, jemuž byl onen Karel Anderla tchánem. V kryptě, otevřené naposledy ve 40. letech 20. století, je uložen také náhrobní kámen Anny Sidonie Žampachové z Potštejna z roku 1605, který sem byl přenesen ze starého farního kostela na Školním náměstí.

 

Zvony

Nejstarší předměty, které dnes v kostele existují, jsou ovšem běžnému návštěvníkovi nepřístupné, jedná se o zvony. Dva hlavní zvony na věži pocházejí z roku 1499 (váží 1,68 t) a 1506. V lucerně velké věže je umístěn tzv. umíráček z roku 1703. Všechny tři zvony byly přemístěny ze starého kostela, včetně zvonu zvaného Poledňák z roku 1551, který byl však za 1. světové války zrekvírován a roztaven. V malé, tzv. sanktusové, věžičce je umístěn zvonek z roku 1829.

 

Text: www.tichy-typ.cz, foto: Milan Mráz, Tomáš Pospěch, Karol Roder