Cesta: Město, historie a památky / Stavební památky / Poutní místo Kostelíček


POUTNÍ MÍSTO KOSTELÍČEK

 

Kostelíček pod lesem

Objekt filiálního kostela Narození Panny Marie je všeobecně označován jako Kostelíček, v 19. století se užíval častěji název „Kostelíček pod lesem“. Jeho počátky jsou poměrně nejasné. Podle místní tradice byl vystavěn již zakladatelem Hranic, rajhradským mnichem Jurikem († 1209), avšak první písemná zmínka o „bílém kostelíku před městem“ pochází z roku 1492. V roce 1595 byl tento kostelík nahrazen rozsáhlejší stavbou, která je zachována dodnes. Jedná se stylově o pozdně gotickou jednolodní stavbu s polygonálním chórem, sakristie byla přistavěna v roce 1781. Vlivem těžby vápence v nedalekém lomu Skalka docházelo po desetiletí k narušování statiky Kostelíčka, při poslední generální opravě v letech 1987–1988 byla celá budova stažena ocelovým lanem.

 

Matka Boží Hranická

Kostelíček byl centrem místního kultu Matky Boží Hranické, tedy posvátné sochy z lipového dřeva vysoké 114 cm, jejíž vznik spadá do druhé poloviny 15. století. Poutě k této soše přetrvaly i příklon Hraničanů k evangelické reformaci, která mariánský kult v katolické podobě odmítala. Největší rozkvět kultu Panny Marie Hranické zažil Kostelíček na konci 17. a začátku 18. století, nikdy však nedosáhl významu velkých barokních poutních míst na Moravě. Podobu tehdejší zbožnosti nám zachoval ve svém životopise hranický spisovatel Josef H. A. Gallaš. Když se v roce 1756 narodil, porodní bába nesprávně odstřihla pupeční šňůru, takže „vznikl na onom místě velmi bolestný vřed, kterýž se za celých šest neděl zahojiti nechtěl a mou tělesnou sílu tak náramně vysál, že rodičové o mém živobytí pochybovali a mne Rodičce Boží před jejím obra­zem (sochou) u Kostelíčka pod lesem zaslíbili, skrze jejížto přímluvu nejen vřed brzy se zahojil, nýbrž i má tělesná síla tak velmi viditedlně přibývala, jakž mi otec vykládával, že se nad tím nemálo podivili.“ V případě nemoci postupovali rodiče stejně: „K užívání lékařství (léků) nebyl jsem mnoho nucený; to ale vím, že mne rodičové k Matičce Boží zaslíbili, a když jsem okřál, voskovou oběť u Kostelíčka pod le­sem složili.“ S proměnou barokní zbožnosti na konci 18. století kult Matky Boží Hranické ustupoval, až nakonec zcela vymizel. Posvátná socha bývala umístěna na bočním oltáři v místech, kde se dnes nachází oltář s obrazem sv. Antonína z Padovy. V roce 1953 byla socha přenesena do hranického farního kostela, dnes se nachází v depozitáři Arcibiskupství olomouckého.

 

Areál

Kostelíček je součástí sakrálního areálu, stojícího na úpatí Hluzovského kopce. Kromě Kostelíčka jej tvoří především kaple sv. Antonína z Padovy, objevující se v pramenech poprvé v roce 1658, tehdy už ovšem byla opravována. Už v roce 1786 však byla kaple v rámci josefínských reforem odsvěcena a poté sloužila jako skladiště střelného prachu. Až roku 1824 byla zásluhou několika hranických měšťanů opravena a vrácena původnímu bohoslužebnému účelu. Za kaplí se kdysi nacházela jeskyně, která sloužila jako obydlí místních poustevníků.

 

Poustevníci

V letech 1686–1707 se zde poustevnickému životu věnoval kapucínský mnich Havel, jenž dříve býval v Hranicích krejčovským mistrem. Po jeho smrti obnovil poustevnu polský kněz Šebestián Srzemský z Krakova, který se původně léčil v nedalekých teplických lázních. Ten v roce 1738 vystavěl okolo hřbitova křížovou cestu, zemřel roku 1766 a byl pohřben v Kostelíčku, kde se dodnes nachází jeho náhrobek. V roce 1767 zde žil poustevník Václav Ďura a po něm tři laičtí mniši – Pavel, Antonín († 1784) a Felix. S nimi poustevnická tradice na Hranicku na konci 18. století mizí.

 

Hřbitov

Hřbitov u Kostelíčka existoval již na konci 15. století, kdy zde byli pochováváni příslušníci hranické jednoty bratrské. Dochované nejstarší náhrobky pocházejí z druhé poloviny 19. století. Umělecky nejhodnotnější náhrobky zdobí hroby Klementiny Geislerové s andělem (1864, č. 364–366, dnes rodina Kohoutova), Josefa Ochmana se ženou obklopenou dětmi (60. léta 19. století, č. 143), Antonína Kunze s truchlící ženou a portrétní plaketou  (1910, č. 271–274), Prokopa Zapletala s dvojportrétem (1920, č. 174–175) a Václava Jonáše s figurou atleta (1925, č. 172). Sochy na hřbitově představují Kalvárii (Kristus s matkou Marií a učedníkem Janem) z roku 1786, sv. Cyrila a sv. Metoděje z roku 1885 a novodobou sochu sv. Terezie z Lisieux.

 

Zajímavosti

Před vchodem do kostela stojí kamenný sloupek na almužnu z roku 1689 • Ve výklenku za kaplí sv. Antonína můžeme v omítce vidět jména těch, kteří opravovali ohradní zeď hřbitova v roce 1929. Ve výklenku byl poté umístěn obraz poustevníka Jurika, namalovaný akad. malířem Aloisem Hrdličkou na „impregnovaném americkém dřevě“. Dnes je umístěn v interiéru Kostelíčka. • K ohradní zdi je přistavěno čtrnáct kaplí křížové cesty, jsou v nich umístěny dřevořezby z roku 1884, které zachycují obrazy z Ježíšova ukřižování. Příběh začíná za bývalým domem kostelníka vlevo od vstupní brány a pokračuje ve směru hodinových ručiček. • Křížovou cestu doplňuje v jihovýchodní rohu hřbitova kaple za duše v očistci. Za ní jsou patrné zbytky márnice. • V průčelí Kostelíčka se ve výklenku nachází socha Panny Marie, umístěná až do roku 1729 na hranickém náměstí. V roce 1988 byla původní socha nahrazena umělohmotnou kopií.

 

Text: www.tichy-typ.cz, foto: Milan Mráz, Hynek Polák, Karol Roder