Cesta: Město, historie a památky / Významné osobnosti / Blaschke Franz


Franz Blaschke

(1809 Hranice – 12. 12. 1891 Hranice)

Penzionovaný c.k. nadporučík dělostřelectva, majitel továrny na výrobu sukna, starosta Hranic v letech 1864–1870 a 1873–1879

 

Syn soukenického mistra Františka Blaschka se narodil se v domě čp. 19 na dnešním Masarykově náměstí. V mládí byl příslušníkem c.k. Bombardýrského sboru a dosáhl hodnosti nadporučíka dělostřelectva. Roku 1856 zakoupil společně se strýcem Janem Blaschkem dům čp. 186 v Drahotušské ulici, kde zřídil továrnu na výrobu sukna. Činně se zapojil do městského politického života. Byl dvakrát zvolen starostou města.

Vyznamenal se ve válečném roce 1866. 24. 6. 1866 byla nařízením ministerstva války z Hranic odstěhována c.k. Dělostřelecká akademie. Vybavení kabinetů školy, umělecké a pamětní předměty, měřící přístroje i nábytek a velká část osobního majetku v bytech profesorů, instruktorů i správního aparátu školy zůstala v kasárnách. Jakmile začal postup pruských jednotek směrem k Hranicím, zorganizoval Blaschke spolu s penzionovaným kapitánem v záloze Johannem Knaufem úspěšnou přísně utajnou záchranou akci erárního i soukromého majetku.

Po skončení pruské okupace řídil s nasazením života hygienická opatření, jež měla napomoci k likvidaci epidemie cholery ve městě. Za prokázané vlastenecké chování mu byl 24. 10. 1866 na zasedání obecního výboru předán okresním hejtmanem Zlatý záslužný kříž s korunou, který mu propůjčil císař František Josef I. Další vyznamenání mu udělil papež a saský král.

Ve funkci starosty věnoval velkou pozornost péči o zlepšení vzhledu a hygieny města. Nechal zřídit veřejné osvětlení petrolejovými lampami, zorganizoval přestěhování městské nemocnice do optimálnějších objektů městských kasáren čp. 366, staral se o opravu ulic a kanalizaci, nařídil strhnout starý a postavit nový dřevěný most přes řeku Bečvu (1866).

Je pochován společně s manželkou Josefinou a dcerou Adelheit v hrobce č. 204–205 u pravé zdi Městského hřbitova v Hranicích. Hrobka je však již v majetku jiné rodiny.

text: Václav Bednář