Cesta: Město, historie a památky / Významné osobnosti / Doderer Carl Wilhelm Christian


Carl Wilhelm Christian rytíř von Doderer

(2. 1. 1825 Heilbronn – 13. 5. 1900 Vídeň)
Rakouský architekt a malíř, profesor architektury

 

Pocházel z chudé řemeslnické rodiny. V rodném württemberském vinařském městě na jihu Německa se vyučil zedníkem a kameníkem. Od 15 let pracoval v dělnických povoláních na církevních stavbách a současně se odborně vzdělával. Absolvoval polytechnickou školu ve Stuttgartu a odešel studovat malířství a architekturu. V letech 1849–1850 navštěvoval v Berlíně současně Akademii architektury i Akademii umění. 1851–1852 se zdokonaloval v obou zmíněných oborech ve Vídni u špičkových představitelů rakouského historismu Eduarda van der Nulla a Augusta Sicarda von Sicardsburg. Při stáži se podílel na projektu vídeňského Arsenalu, komplexu 31 cihlových budov pro c.k. dělostřelectvo, postavených v letech 1849–1856.

Na podzim 1852 byl Doderer jmenován profesorem „krásné architektury“ na c.k. Ženijní akademii v dřívějším premonstrátském klášteře v Louce u Znojma. Tuto funkci zastával téměř 15 let a řídil výstavbu řady vojenských objektů habsburské monarchie. Pro město Hranice je významné, že vytvořil i architektonickou koncepci budov rozsáhlého kasárenského komplexu, který v současnosti nese název Kasárna gen. Otakara Zahálky. Členění budov, zadní i boční pohledy a interiéry navrhli a stavbu řídili důstojníci ženijního vojska.

Doderer osobně vedl výstavbu ústavní kaple sv. Barbory a úpravu vnějšího vzhledu budov. Vypracováním plánu kaple byl c.k. vrchním velitelstvím pověřen 30. 5. 1859. Stavba byla zahájena 14. 10. 1859. Kaple byla slavnostně vysvěcena 4. 10. 1863. I v dalších letech byl prof. Doderer žádán z Hranic o pomoc vždy, když se prováděly v kapli zásadnější úpravy. Pravděpodobně naposledy na jaře roku 1892, kdy byl požádán, aby zpracoval architektonický plán rozšíření chóru. Až do likvidace interiéru kaple v komunistickém období byl ústavní chrám odborníky považován za umělecký skvost kasárenského komplexu.

Výstavba kasáren probíhala ve dvou etapách.
• 1853–1856 – podle plánů prof. Doderera byly vystavěny budovy pro Vyšší vojenský vzdělávací a výchovný ústav (k.k. Militär-Oberziehungshause) a Jízdní školní eskadronu (k.k. Kavallerieschuleskadron). Stavby byly realizovány pod vedením stavbyvedoucího setníka ženijního štábu Josefa Češky.
• 1858–1863 (především 1860–1863) – kasárenský objekt byl dobudován pro potřebu tehdejší c.k. Dělostřelecké akademie (k.k. Artillerieakademie in Weisskirchen). Komplex byl rozšířen z původních 6 na 21 ha a byly vystavěny representativní budovy Důstojnického pavilonu (dnes velitelství 7. mechanizované brigády) a kaple sv. Barbory a řada dalších budov. Byla zřízena i ústavní nemocnice, rozsáhlý vnitřní i vnější park a ústavní hřbitov. Kasárna se tím změnila ve svébytné město ve městě, neodmyslitelně doplňující „genius loci“ Hranic. Dostavba byla řízena plukovníkem ženijního štábu Korneliem rytířem von Wurmb, stavbyvedoucím byl setník ženijního štábu Karel Schmidt.

V době, kdy prof. Doderer působil na c.k. Ženijní akademii v Louce u Znojma navštěvoval Hranice ze služebních důvodů. Po dostavbě objektu c.k. Dělostřelecké akademie vytvořil její barevnou litografii, která se stala součástí obrazového alba rakouských vojenských ústavů, jde o nejstarší dochované vybrazení současných Kasáren gen. Zahálky.

Od r. 1866 byl Doderer profesorem pozemního stavitelství a architektury na Polytechnickém institutu a od roku 1872 na Technické univerzitě ve Vídni. Do dějin architektury habsburské monarchie se zapsal jako architekt mnoha monumentálních vládních budov v přísně historickém slohu a také jako uznávaný odborný spisovatel, pedagog a veřejný činitel umělecké architektury. Roku 1877 mu císař udělil dědičně rytířský titul.

text: Václav Bednář