Cesta: Město, historie a památky / Významné osobnosti / Hauer Leopold


Leopold svobodný pán von Hauer

(26. 1. 1854 Budapešť – 3. 5. 1933 Budapešť).

Význačný rakousko-uherský vojevůdce 1. světové války

Leopold von Hauer pocházel z baronské rodiny, mající své větve v Bavorsku, Rakousku i Uhersku. Většina jeho mužských předků se vyznamenala ve vojenských službách, kupříkladu při obraně Vídně (1683) či ve válce o španělské dědictví (1701–1704). Otec Stefan vojákem nebyl, vedl však oddělení rakouského ministerstva vnitra, oženil se s Antonii hraběnkou Welser von Welserheimb. Leopold pokračoval ve vojenské tradici rodu. Již v deseti letech nastoupil do kadetního institutu v Marburgu (slovinském Mariboru). Školu absolvoval s výtečným prospěchem a stejně skvěle uspěl na Tereziánské vojenské akademii a v pouhých osmnácti letech se roku 1872 stal poručíkem husarského pluku. V jednadvaceti měl za sebou i roční brigádní jezdeckou školu. V letech 1875–1878 byl vychovatelem židlochovického rodáka arcivévody Evžena Rakousko–Těšínského (1863–1954), syna oblíbené příbuzné císaře Františka Josefa, arcivévodkyně Alžběty. Budoucímu rakousko–uherskému polnímu maršálovi a velmistrovi Řádu německých rytířů Hauer pomáhal při studiu Tereziánské vojenské akademie. 1892–1894 zastával funkci hlavního komorníka arcivévodkyně Štěpánky Belgické (1864–1945), vdovy po následovníkovi habsburského trůnu princi Rudolfovi. Neunikl pozornosti císaře, který si ho velice oblíbil. V hodnosti majora převzal 27. 8. 1896 velení v Jízdní kadetní škole v Hranicích. V té době probíhala další z četných reforem rakousko-uherského vojenského školství, jejímž úkolem bylo jasně zařadit vojenské reálné i vojenské kadetní školy do středoškolského systému monarchie. Hauer jízdní kadetní školu přeměnil v modelový školní internátní ústav, kam zajížděli autoři reformy i zahraniční pozorovatelé.
1. 5. 1897 byl povýšen na podplukovníka, o rok později vyznamenán Vojenským záslužným křížem a několika zahraničními řády – švédským Velitelským křížem Wasova řadu (Vasaorden) a perským Řádem Slunce a Lva. Po odchodu z Hranic (1900) se stal velitelem husarského pluku č. 16, byl povýšen na plukovníka a oženil se s vdovou Elisabeth Fiano. Manželství zůstalo bezdětné a manželé v roce 1914 adoptovali Arnolda Conrada, syna náčelníka rakousko–uherského generálního štábu.
Do 1. světové války Hauer vstoupil v srpnu 1914 jako velitel 9. jízdní divize a generál major na ruské frontě. I v roli frontového velitele se plně osvědčil. Na ruské frontě zůstal až do roku 1917. Dosáhl hodnosti generálplukovníka a úspěšně velel jízdnímu sboru, nesoucímu jeho jméno. Poslední vítěznou bitvu svedl se sborem v dubnu 1917 u Tobolska.
Po rozpadu Rakousko–Uherska se stal občanem Maďarska, roku 1921 se znovu, 10 let po smrti prvé manželky, oženil – s Karolinou Kubinyi von Felsö-Kubin. Manželé žili společně v Budapešti až do Hauerovy smrti. Ze všech velitelů rakouských vojenských škol, sídlících v Hranicích v letech 1856–1918, byl Hauer nejpočetněji ověnčen vojenskými řády a medailemi.

text: Václav Bednář