Cesta: Město, historie a památky / Významné osobnosti / Heider Rudolf


Rudolf Heider

(16. 7. 1911 Hranice – 14. 8. 1981 Hranice)
skladatel, hudební pedagog

 

Tento hudební skladatel, pedagog a klavírista vyrůstal v zajímavém prostředí. Jeho otec – řezník Karel Rudolf – ho sice
dal učit řeznickému řemeslu, ale on spíš zdědil přirozené muzikantství po své matce Marii z rodiny Tugendliebovy. Počátky jeho hudebního vzdělávání jsou spjaty s další výraznou hranickou osobností, zakladatelem a ředitelem Městské hudební školy B. Smetany p. Františkem Brožem. Ten ho kromě hry na klavír vedl k vlastní tvorbě i vyššímu studiu oboru skladba, dirigování, hra na klavír a varhany na Hudební a dramatické konzervatoři v Brně. Tu v r. 1934 úspěšně absolvoval třívětou Symfoniettou d moll pro velký orchestr, op. 7, provedenou orchestrem školy za řízení jednoho z jeho pedagogů a našeho pozdějšího význačného dirigenta p. Zdeňka Chalabaly, v níž již projevil typické znaky celé své tvorby – schopnost přesně a působivě vyjádřit hudební myšlenku a velkou melodičnost. Dílo spolu s dalšími ranými klavírními skladbami zahajuje jeho bohatou činnost skladatelskou. Ta se u něho spojuje s jeho prací pedagogickou, začínající v r. 1934 otevřením vlastní klavírní školy a pokračující od r. 1941 ve funkci ředitele v hranické hudební škole. V ní přes tíživou válečnou situaci organizoval se svou manželkou Libuší tzv.hudební středy, na jejichž programech se podíleli spolu s nimi nejen další učitelé školy, ale i přední čeští sólisté a komorní soubory. V těchto koncertech pokračovali po r. 1945 a kromě práce ve škole se věnoval i koncertním vystoupením a sbormistrovské činnosti v pěvecko-hudebním spolku Jurik, tehdy velmi populárním. To ale již byla zřízena nejprve pobočka hranické školy a od 1. 9. 1948 Městská hudební škola, později Lidová škola umění v Lipníku nad Bečvou, jejímž ředitelem byl až do odchodu do důchodu, tedy 23 let. I poté dalších deset let zůstává aktivním hudebním organizátorem a skladatelem.

Tvorba Rudolfa Heidra od 30. let minulého století je velmi bohatá a zahrnuje téměř všechny hudební žánry. V období studií a pedagogických počátků to byly především skladby klavírní, částečně instruktivní a přednesové, určené hlavně žákům školy, písně na texty A. Sovy, J. Vrchlického aj. i velmi zajímavé melodramy na slova P. Bezruče (např. Kantor Halfar), k nimž se vrátil i v 60. a 70. letech, tehdy na texty F. Halase, A. Sovy aj., stejně jako ke skladbám klavírním (např. třívětá Suita pro klavír, op. 27, Bagatella z r. 1966 nebo Drobnosti č.3 z r. 1979). Nelze opomenout ani jeho tvorbu chrámovou (Slavnostní mše As dur pro sóla, sbor, varhany a orchestr, op. 8) a díla orchestrální (např. Fantazie g moll pro varhany a orchestr, op. 20, kterou po válce nazval Zákřov a věnoval ji tragédii v této obci koncem 2. světové války). Z jeho bohaté komorní tvorby připomeňme alespoň Scherzo pro housle a klavír, Dumku pro violoncello a klavír či Houslové trio nebo zajímavé skladby pro dechové nástroje, např. Loveckou sonatinu pro dva lesní rohy, Koncert pro trubky. Pro Beskydské divadlo (1945–1947 v Hranicích, pak v Novém Jičíně) tvořil scénickou hudbu k různým hrám, psal i díla příležitostná (Slavnostní znělka pro žesťové nástroje k 800. výročí založení Hranic). A to je jen zlomek všestranné tvůrčí činnosti i hudebního působení této osobnosti.

 

Text: Oldřich Kubíček