Cesta: Město, historie a památky / Významné osobnosti / Herben Ivan


Ivan Herben

(26. 2. 1900 Praha – 25. 10. 1968 Pacific Grove, USA)

Český novinář a politik

 

Narodil se v národně vlastenecké rodině. Otcem Ivana Herbena byl spolupracovník a přítel T. G. Masaryka, poslanec Revolučního národního shromáždění, pozdější senátor, novinář, historik a spisovatel PhDr. Jan Herben (1857–1936). Maminka Bronislava, rozená Foustková (1861–1942), dcera majitele české Národní tiskárny Brno Viléma Foustka, byla literárně činná jako překladatelka z ruštiny a francouzštiny a autorka knih pro děti.

Po ukončení středoškolského studia Ivan Herben nastoupil povinnou vojenskou službu u 262. horského dělostřeleckého oddílu v Bílkách u Chotěboře. Přihlásil se ke studiu Vojenské akademie Hranice. Do prvního ročníku nastoupil v hodnosti svobodníka 1. 10. 1921, akademii ukončil a byl vyřazen jako poručík dělostřelectva 10. 8. 1923. Do Hranic přišel přesvědčen, že zahajuje studium na elitní, moderní vojenské škole. Velice brzy byl zklamán bezduchým drilem, šikanou, chaotickým didaktickým systémem a katastrofálními nedostatky v hygienickém i logistickém zabezpečení. Zejména první ročník studia akademie byl pro Ivana Herbena utrpením. Dokazují to jeho dopisy matce, zachované v Památníku národního písemnictví v Praze. Byl často kázeňsky trestán a pro nadřízené představoval trvalou hrozbu, že se o poměrech v hranické akademii dozvědí nejvyšší představitelé republiky. Když se po dvou smrtelných zraněních v důsledku nesprávné manipulace s ručním granátem a třech sebevraždách akademiků sešla 17. 5. 1923 společná schůze branných výborů parlamentu i senátu ČSR, byl senátor Jan Herben opravdu nejostřejším kritikem poměrů v hranické Vojenské akademii. 1. 6. 1923 převzal velení v akademii od francouzského plukovníka Farlota zkušený pedagog plk. Vratislav Pech a Československá vojenská akademie postupně získala prestiž uznávané vojenské školy.
Trpké hranické zkušenosti Ivana Herbena ovlivnily natolik, že pořádal o propuštění do zálohy a stal se novinářem. V předválečném období byl do roku 1928 redaktorem nezávislého deníku Tribuna, 1928–1938 národně-socialistického Českého slova a nakonec šéfredaktorem brněnských Lidových novin. Patřil k prohradní skupině novinářů. Po 15.březnu 1939 se účastnil odbojové protinacistické činnosti. Spolupracoval s ilegálním periodikem V boj. Koncem roku 1939 byl zatčen a v letech 1940-1945 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg.

Po válce vstoupil do politického života jako významný představitel národně–socialistické strany. Stal se členem jejího předsednictva a šéfredaktorem orgánu strany Svobodného slova. Již 24. 2. 1948 byl tzv. akčním výborem lidové strany vyloučen ze Svazu českých novinářů a propuštěn ze zaměstnání. Odešel i s rodinou do exilu. Po strastiplném pobytu ve Francii odejel do USA, kde s F. Peroutkou, P. Tigridem a dalšími stál u zrodu rozhlasové stanice Svobodná Evropa, v níž jako kulturně politický redaktor působil v letech 1950–1965. Byl autorem několika populárních publikací. Například: T. G. M. – Malé historky o velkém muži (1935), Zrození básníkovo: Jak se objevil Petr Bezruč (1939), Žalujeme v Norimberku (1946). Ve sborníků článků Ďábel mluví německy (1946) podlehl populistickému nacionalismu, směšujícímu pojmy nacista a Němec.

text: Václav Bednář