Cesta: Město, historie a památky / Významné osobnosti / Krobatin Alexander von


Alexander von Krobatin

(12. 9. 1849 Olomouc – 28. 9. 1933 Vídeň)

Polní maršál a rakousko-uherský ministr války v letech 1912–1917.

Otec budoucího ministra války byl v době narození syna Alexandra majorem dělostřeleckého velitelství č. 4 v Olomouci. Alexander v Hranicích studoval v letech 1865–1869 c.k. Dělostřeleckou akademii. 1. 9. 1869 byl jmenován podporučíkem dělostřelectva. Po absolvování dvouletého Vyššího dělostřeleckého kurzu v roce 1873 pokračoval ve studiu na fakultě chemie vídeňské techniky. Po jejím skončení byl v roce 1877 byl ustanoven do funkce profesora chemie a chemické technologie na c.k. Vojenské technické akademii ve Vídni. V roce 1881 mu byl udělen rytířský titul a roku 1885 byl vyznamenán Vojenským věrnostním křížem. V letech 1886–1890 sloužil u různých jednotek dělostřelectva. Roku 1890 se stal velitelem Dělostřelecké kadetní školy v Olomouci. Velel jí do roku 1895, kdy byl v hodnosti plukovníka jmenován velitelem Sborového dělostřeleckého pluku č. 1 a dekorován Řádem Železné koruny 3. třídy. O rok později byl přeložen na Říšské ministerstvo války, kde se stal vedoucím 7. oddělení a v této funkci byl povýšen roku 1900 na generálmajora. Byl respektovaným dělostřeleckým, muničním i chemickým odborníkem.

V době působení na ministerstvu války napsal učebnici chemie pro Vyšší vojenské reálky a kadetní školy. Vyšla 1902 pod názvem Lehrbuch der Chemie für die k.u.k. Militär-Oberrealschule und die k.u.k. Cadettenschulen. Byla učebnicí chemie i pro tehdejší Vyšší vojenskou reálku a Jízdní kadetní školu v Hranicích.

Roku 1903 byl vyznamenán rytířským křížem Leopoldova řádu a roku 1904 Řádem Železné koruny 2. třídy za vynikající studie o použití polního dělostřelectva v případném válečném střetnutí. V roce 1905 byl povýšen na generálporučíka, roku 1910 na polního zbrojmistra.

Nejpodstatnější událostí jeho života se stalo jmenování říšským ministrem války na konci roku 1912. Ve funkci vojenského ministra jej zastihl sarajevský atentát na následníka císařského trůnu Františka Ferdinanda 28. 6. 1914. Pro Krobatina byl atentát „důkazem“ destruktivní politiky Srbska. Jednoznačně se připojil k náčelníkovi rakousko-uherského generálního štábu Franzi Conradu von Hötzendorf, bezprostředně po atentátu podporoval vojenskou trestní výpravu proti Bělehradu a schvaloval i osudové rakouské ultimatum, jehož důsledkem byl počátek 1. světové války. V letech 1914–1916 se mu ve funkci ministra války vcelku dařilo podřídit průmyslovou výrobu i zemědělskou produkci soustátí válečným potřebám. Jeho pevné postavení v roli ministra zesláblo po vstupu Rumunska, dosavadního zdroje strategických potřeb habsburské monarchie (zvláště obilí a ropy), do války na straně nepřátelské Dohody. Po nástupu císaře Karla I. na trůn a odvolání náčelníka generálního štábu Franze Conrada von Hötzendorf bylo jen otázkou času, kdy bude odvolán i Krobatin. Stalo se tak v dubnu 1917. Byl poslán ve funkci velitele 10. armády na italskou frontu. Počínal si skvěle. V říjnu 1917 se podílel na katastrofální porážce Italů vd 12. bitvě na řece Isonzo (Soča), byl povýšen do hodnosti polního maršála a bylo mu svěřeno velení celé fronty v Korutanech. Poté co 31. 10. 1918 Italové odmítli jeho nabídku na uzavření příměří, pokračoval ještě několik dní v útočných operacích. Po ukončení války a rozpadu rakousko-uherské monarchie odešel po 49 letech služby z armády, nepožádal o žádná zadostiučinění a dožíval ve velice skromných poměrech ve Vídni.

text: Václav Bednář