Cesta: • Přírodní památky / Hranická propast


HRANICKÁ PROPAST

Hůrka

Národní přírodní rezervace Hůrka u Hranic byla vyhlášena r. 1952, rozprostírá se na ploše 37,45 ha na rozhraní devonských vápenců a mladších kulmských hornin. Díky specifickému geologickému vývoji nalezneme v okolí Hranic unikátní krasové jevy  – Zbrašovské aragonitové jeskyně a Hranickou propast. Místní vápenec se ovšem těží také jako cementářská surovina, což už v 19. století vedlo ke zničení Černotínských jeskyní. Území je zajímavé nejen z geologického, ale i botanického hlediska, jak ukazují další panely naučné stezky.

 

Hranická propast

Její rozevřený jícen spadá strmými skalními stěnami do hloubky 69,5 m k jezírku, jehož dno zůstává dosud hádankou. Nejnovější pokusy ověřily hloubku zatopených prostor 220 m, celková hloubka tedy činí 289,5 m (2006). Propast vznikla zřícením stropu jeskyně, kterou vyhlodaly agresivní kyselky ve vápencích směrem zezdola k povrchu. První písemná zpráva o propasti pochází z roku 1580: „Na vrchu jest veliká jáma (hrozno na ni hleděti), od vrchu až dolů procházející jako propast aneb radše peklo nějaké, do kteréhožto před časy lidé na smrt odsouzení metáni bývali. V té propasti na dně jest louže nebo voda stojatá, do níž jakž zvěř neb jiná hovada vpadnou, hned se potopí a zahynou.“  Propast je také nejstarším moravským krasovým jevem zaznamenaným do mapy, v roce 1624 ji na mapu Moravy zaznačil Jan Amos Komenský. V roce 1813 byly na dno suché části propasti vybudovány dřevěné schody a postupně se stala vyhledávanou turistickou atrakcí. Dnes již sestup k jezírku není z bezpečnostních důvodů možný. Propast si získala publicitu také jako místo, kde v roce 1883 zavraždil jednu ze svých obětí sériový vrah Hugo Schenk.

Více: www.hranickapropast.cz
 

Pověsti

Hranická propast je opředena množstvím pověstí, které se týkají především jejího vzniku, původu jejího německého názvu Gevattersloch (Kmotrova díra) či poustevníků usazených v okolí. Často je vznik propasti spojován s obyvateli svrčovského hradu. V jedné z pověstí se objevuje také postava bílé paní: Ve zříceninách nedaleko Hranic jsou ukryty poklady, jichž lze dosáhnout na Velký pátek. Jistá žena zde zapomněla své dítě, po roce se naučilo chodit i mluvit. Potravou a hračkami jej zaopatřovala bíle oděná paní. Na nedalekém návrší Svrčově viděl jistý muž svini sršící oheň. V tlamě držela zlatý klíč. Když začal ve strachu utíkat, ozval se za ním hlas: „Mohl jsi nás lehce vysvobodit, ale nesměl bys se bát vzít do ruky ten klíč.“ Ohlédl se a spatřil bílou paní. Ta mu pak řekla: „Zde na tomto místě vyroste třešňový strom. Až bude velký, udělá z jeho dřeva truhlář, který se dosud nenarodil, kolébku. A to dítě, které v ní první bude ležet, nás vysvobodí. (1859)

 

Svrčov

Hrádek Svrčov vznikl snad ve 14. století, v roce 1548 se již uvádí jako pustý. Dnes z něj zbývají jen nepatrné zbytky obytné budovy, hradní příkop a val na severovýchodě, vstup do hradu se nacházel na jihovýchodní straně. Podle místní tradice byl sídlem loupeživých rytířů, při archeologických vykopávkách byly nalezeny kromě ostruh a keramiky ze středověku také stopy nejstaršího neolitického a eneolitického osídlení, jež spadá zhruba do doby 5000–3000 let před naším letopočtem. Hradní zdivo bylo využíváno jako stavební materiál, např. při stavbě farního kostela na Masarykově náměstí. V prostoru „vlevo mezi propastnou horou a Svrčovem v malém oudolíčku“ se nacházel útvar zvaný Čertova kazatelna. Byla to „skála ze třech dovrchu strmících sloupův složená, nad nimiž hrozná skalina v způsobu velkého tříhranného klobouku složena byla, tak sice, že z té strany od silnice malé okno, z oné pak od Svrčova dosti prostrannou bránu působila“. Útvar padl již na počátku 19. století za oběť těžbě vápence, dochovala se jen kresba.

 

Vyhlídka u Janka

Na svatojánské skále nad údolím, jímž se vine řeka Bečva, stojí od 70. let 18. století socha sv. Jana Nepomuckého. V roce 1708 ji vytvořil Ferdinand Gross na zakázku majitele hranického panství Leopolda z Dietrichsteina. Socha byla určena pro hlavní hranické náměstí, ale nakonec skončila na skalnaté vyhlídce. V době vzniku sochy nebyl ještě ani zahájen proces blahořečení a svatořečení Jana Nepomuckého, což se odrazilo v poměrně neobvyklém ztvárnění světce jako klečící postavy na oblaku. Obdobnou Grossovu sochu najdeme v nedalekém Lipníku nad Bečvou.

foto: Milan Mráz, Jiří Necid


Přílohy ke stažení