Cesta: Výlety, volný čas / Tipy na výlety / Hranická propast


HRANICKÁ PROPAST

 

  • vznikla tak, že část vod řeky Bečvy se zanořuje asi o 5 km výše přes štěrkové dno a puklinami ve vápenci  do hloubek okolo 700 – 1000 m. Zde naráží na nepropustné podloží. Z těchto rozpukaných hornin vystupuje juvenilní plyn CO2 (oxid uhličitý), který se vytváří při tavení hornin vzniklém tím, jak se mladší Karpatská soustava nasouvá na starší Český masiv. Teplý CO2 proplyňuje přicházející vodu a vytváří z ní slabou kyselinu uhličitou (H2CO3), což je vlastně sifón, neboli kyselka. Kyselka hlodá a rozpouští vápenec mnohem více než prostá dešťová voda jako v jiných jeskyních a propastech. Navíc zde krasové jevy vznikají odspodu a ne shora, jak je obvyklé. Protože je kyselka teplá 16-24 °C (v dávných dobách snad až horká), jmenuje se tato forma krasu hydrotermální kras. Teplé proplyněné kyselky vystupovaly podle puklin a vytvořily tak Hranickou Propast.

  • Různí lidé se pokoušeli změřit hloubku Hranické Propasti, ale docházeli k rozdílným výsledkům. První vědecký výzkum provedl v letech 1900 – 1902 odborný učitel Josef Šindel z Hranic. Vykonal z loďky několik měření pomocí olovnice o hmotnosti 2kg, která dosáhla hloubky 36m.

  • V roce 1953 zmapoval dno jezírka spuštěním řady olovnic RNDr. Jaroslav Dosedla. Z údajů nakreslil vrstevnicový plán dna, zavrhl však průzkum pomocí potápěčů (tehdy byli u nás dostupní jen tzv. těžcí potápěči používající skafandry).

  • V roce 1943 vynalezli Jacques Yves Cousteau a Ing. Emil Gagnan tzv. Aqualung – nezávislý dýchací přístroj. S rozvojem sportovního potápění v ČSR koncem 50. let, se začali o Hranickou Propast zajímat i potápěči. První ponor s dýchacím přístrojem provedl pilot a potápěč-samouk Bohuslav Kopecký z Hranic. Tehdejší učeň o letních prázdninách s primitivním aparátem vlastní konstrukce (dvě duše z fotbalového míče uzavřené ve dvou dózách od plynových masek, natlakované hustilkou) dosáhl hloubky 6m. Teprve v 60. letech se zde objevili organizovaní potápěči.

  • První sestup uskutečnil v roce 1963 Jaroslav Kostečka – 12,6m hluboko. Po několika dalších pokusech se podařilo dne 18. srpna 1963 Jiřímu Pogodovi, Bohumilu Kvapilovi a Václavu Šráčkovi sestoupit do hloubky – 42m. Postupně se potápěči dostávali hlouběji a hlouběji. Vlivem změn atmosférického tlaku přítokem povrchových vod, kolísáním stavu vody v Bečvě a nepravidelných výronů CO2 se mění množství CO2 rozpuštěného ve vodě a tím se mění i viditelnost. Výzkumné ponory proto probíhají nejméně v 3-týdenních intervalech. Nynější teploty vody se pohybují okolo 16°C. V  hloubce –88m mají však potápěči problémy při dýchání vzduchu a jsou opojeni hloubkovým opojením, že téměř nevnímají nic ze svého okolí. Dne 19.7. 1974 spustili proto potápěči pod vedením Jiří Pogody sondu do hloubky –136m. Další byla spuštěna do hloubky –175m. 

  • Dne 13.4. 1980 pronikl Jiří Pogoda do Propasti a ze Zubatice spustil sondu speciální konstrukce (kluzák s křidélky), která dosáhla hloubky –260m. Celková hloubka propasti tak činí –329,5m. Tuto akci však prováděl Pogoda bez asistence dalších potápěčů a již nikdy se další sondy nedostaly přes hloubku –175m.

  • Dne 2.5. 1981 sestoupili potápěči Ing. Lubomír Bernýšek a Fraňo Travěnec s použitím umělé dýchací směsi TRIMIX do hloubky –110m. Dne 25.7. 1993 sestoupil belgičan Michel Pauwels s umělou dýchací směsí TRIMIX do dosud nepřekonané hloubky –155. V létě 1995 byl navázán kontakt s belgickým průmyslníkem Carlem von Basel, který financoval akci spuštění dálkově ovladatelného robota R.O.V. Hyball, který byl vybaven kamerou a sonarem. Dne 18.9. 1995 dosáhl Hyball hloubku –180m a poté sestoupil do hloubky –205m. Bohužel zde se koaxiální kabel zapletl do kmene stromu. Po složitém manévrování se jej podařilo vyprostit, ale další ponory se už neuskutečnily. Dne 25.7. 1998 uskutečnili ponor s TRIMIXem potápěči MUDr. David Skoumal a Ing. Marek Haša, kteří dosáhli hloubky –130m a tím vytvořili nový rekord v České Republice.

V zatopené části je nejnovějším měřením z roku 2014 potvrzena hloubka dalších –384m. Celková hloubka je tedy zatím 453,5 metru, dna dosud nebylo dosaženo.